ŠTINDL Jaroslav

Publikováno v Osobnost

Narozen: 15. ledna 1903 v učitelské rodině v Trnávce u Příbora
Zemřel: 24. září 1978.

Pedagog, vlastivědný pracovník, ředitel škol, muzea a archivu, muzikant a archivář, bojovník proti fašismu.


K nedožitým stým narozeninám Jaroslava Štindla

Až se někdo ujme zajímavého úkolu zpracovat kulturní dějiny novojičínského regionu a Nového Jičína především, objeví velmi záhy v období po roce 1945 jméno Jaroslava Štindla. Pedagog, vlastivědný pracovník, ředitel škol, muzea a archivu, muzikant a archivář, bojovník proti fašismu. Tím vším bezesporu byl. A navíc skvělým člověkem renesančního ducha, výborným společníkem, neumějícím se přetvařovat, přítelem, který uměl pomoci a dovedl se radovat z úspěchů druhých.

Patnáctý leden už navždy zůstane v mé mysli spojen s mnoha návštěvami, telefonáty, korespondencí známých i neznámých, kteří blahopřáli, vzpomínali na vše pěkné i nepěkné, což většinou bylo spojeno s politickými událostmi doby. Bylo to poděkování, jehož se mu od nadřízených nedostalo, a zároveň úcta před člověčenstvím, vzdělaností, hudebním umem. Ano, onen den slavil Jaroslav Štindl své narozeniny, neboť na jeho rodném listu bylo uvedeno, že právě 15. ledna 1903 se v učitelské rodině v Trnávce u Příbora narodil.

Z jeho dalších životopisných dat připomínám, že studoval na gymnáziu v Příboře, poté maturoval na tamním známém státním učitelském ústavu. V roce 1931 nabyl způsobilosti pro měšťanské školy z jazyka českého, dějepisu, zeměpisu a občanské nauky. Poté působil na školách v Trnávce, Kopřivnici, Příboře, Místku, Brušperku a v Novém Jičíně. Od mládí byl znám jako dobrý hudebník, který talent uplatnil v příborských orchestrech nejen jako hráč, ale i jako dirigent. Od založení byl členem redakčního kolektivu vlastivědného sborníku Kravařsko, který v národnostně smíšeném novojičínském okrese začal v roce 1932 vycházet. Až do roku 1938 tu redigoval hádankářský kout. V době okupace byl pro odbojovou činnost proti Němcům jako člen skupiny Obrana národa dne 15. dubna 1941 zatčen, odsouzen a v letech 1941 až 1945 vězněn, nejdéle ve Straubingu v Bavorsku. Ani v těžkých chvílích neztrácel optimismus, což mu pomáhalo přežít - a podle vyprávění jiných svou dobrou náladou dodával sílu spoluvězňům.

Po osvobození jakoby chtěl dohonit zameškaná léta utrpení a nečinnosti, a tak se s jeho jménem setkáváme téměř všude. V letech 1945 -1950 působil jako jeden z prvních osvětových inspektorů v novojičínském okrese. Pak se trvale vrátil ke své milované pedagogické profesi. Postupně se stal v Novém Jičíně ředitelem dívčí měšťanské školy, poté první osmileté střední školy a v roce 1958 ředitelem Základní devítileté školy na Tyršově ulici č.1. V letech 1964 - 1971 stál v čele nově zřízeného Okresního vlastivědného ústavu, což jeho životu v plném nasazení bez ohledu na věk velmi vyhovovalo. Zasloužil se o vybudování a reinstalaci památníků slavných rodáků či významných osobností regionu: Řehoře Mendla, Sigmunda Freuda, J.A. Komenského a Františka Palackého. Právě při oslavách výročí narození tohoto vynikajícího učence a historika v roce 1968 prokázal Štindl velký organizační talent a dodnes v mysli pamětníků žijí ty hodslavské dny duchem vzpoury českého intelektu proti barbarství. A pochopitelně od roku 1952 budoval okresní archiv v Novém Jičíně, který řídil až do své smrti v roce 1978.

Při veškerém úsilí nezapomínal Jaroslav Štindl na své "koníčky", pokud se jeho další zájmy dají takto zlehčeně nazvat. Pracoval v redakčních kolektivech obnoveného Kravařska, Novojicka a od roku 1967 Vlastivědného sborníku okresu Nový Jičín. Byl vůdčí osobností při oslavách 650. výročí města Nového Jičína v roce 1963, patřil k týmu, který v roce 1967 pomohl prosadit novojičínskou městskou památkovou rezervaci. Nadále se věnoval hudbě, stal se dirigentem symfonického orchestru v Novém Jičíně, založeného v roce 1945 Františkem Šimíčkem. Orchestr byl znám svými koncerty dobré úrovně ve městě a širším okolí, spoluprací s místními pěveckými sbory, zvláště s Ondrášem. Mimochodem, právě s Ervínem Bártkem poutalo Štindla pevné přátelství a často dirigenta Ondráše nazýval svým dalším synem.

V krátké vzpomínce nelze zachytit veškeré dění spjaté s osobností Jaroslava Štindla. Mnohým vadil, mnohými byl napadán, zvláště po roce 1968. V paměti přátel zůstává stále živý, jako člověk plný energie, elánu, všestranného zájmu, lidský, s velkým smyslem pro humor a vše člověčí. Jeho odkaz proti malosti, hlouposti a závisti promlouvá dodnes. Patří k nejvýraznějším osobnostem Nového Jičína po roce 1945. Jaroslav Štindl zemřel před 25 lety, půl roku po oslavě svých pětasedmdesátých narozenin, 24. září 1978.

Karel Chobot s úctou svému učiteli archivní praxe,

který ho mimo jiné naučil mít rád starobylé město Nový Jičín, Beskydy a vůbec ten půvabný region zvaný Kravařsko.